Věda, to je správně zvolená poznávací metoda s vhodně zvolenými nástroji, které ověřují platnost nějaké hypotézy (popis toho, jak si myslíme že něco funguje). Na základě praxe (pozorování, pokus, …) tvoříme teorii (popis toho, jak to reálně funguje). Teorie je natolik úplná a platná: nakolik byly úplné podmínky a vhodně zvolené nástroje, přičemž neméně důležité je dobré popsání všech souvislostí výzkumu.
Souvislosti
Pokud děláme jeden a tentýž proces stále dokola, budeme docházet ke stejným výsledkům. Pokud máme jiné výsledky, tak neděláme totéž nebo máme jiné podmínky. Takže můžeme stanovit nové hypotézy a hledat co se mění (i bez našeho vědomí). Možností, souvislostí a vlivů je v našem světe mnoho (poznaných i nepoznaných); je lidské u komplexních procesů něco přehlédnout nebo nevědět. Ale od toho máme vědce a především vědu, aby hledala.
Například, podle prvního měření se voda vypaří z nádoby za tři dny. Při čtvrtém opakování jsme spali dobře, vodě trval výpar jen den. Při šestém jsme měli náročný týden, špatně jsme spali, vodě výpar trval sedm dní. Závěr není, že se voda vypařuje podle toho, jak se vyspíme, ale musíme pozorovat také její množství, teplotu vody i jejího okolí… případně tvar láhve a nasycenost vzduchu párami.
Vědec se svým týmem provádí výzkum. Podle dosavadního poznání stanoví hypotézy, které pak ověřují či vyvrací a pak o svých výsledcích, postupech a okolnostech napíšou zprávu (studii). To je základ, ale naprosto nestačí pro fungování vědy. Ta totiž stojí na mnohem větším zpochybňování, kritice a zkoumání.
Vydanou studii dostávají do rukou další vědci (odborníci v daném oboru, o kterém studie pojedná¨vá), kteří hodnotí a recenzují její kvalitu. Pro recenzování těch nejkvalitnějších studií jsou vybíraní anonymní recenzenti, kteří autory studie neznají, aby se zajistila co nejvyšší míra objektivity. Recenzenti sledují vhodnost použitých nástrojů, metod, vybraných podmínek… a když chtějí, pokusy opakují – kontrolují, jestli výsledky souhlasí.
Metavýzkum
Výzkumů na podobné témata probíhá po světe spousta. Jednou za čas si vědci sednou ke zdrojům a začnou výzkumy porovnávat. Začnou dělat metavýzkum.
To je proces, kdy bereme všechny studie k tématu, díváme se nejen na závěry, ale také na způsoby práce, podmínky… prostě na všechno. Z takového porovnání vychází výsledky, které mezi sebou souhlasí, ale také které navzájem nesedí (podobné výzkumy s různými závěry). Pak je věcí výzkumníků hledat proč. Rozdíly v podmínkách, metodě,… až po všem porovnání stanoví závěry nebo nové hypotézy k ověření.
Věda a zpochybňování
Když jsme napsali, že máme vědu od toho, aby hledala, tak musíme upozornit především na to, že věda v podstatě nemá dogmata, nezpochybnitelné závěry… ale naopak. Věda neustále pochybuje, ověřuje, hledá a zkouší. Buď k potvrzení nebo vyvrácení již „poznaného“.
Jednotliví vědci (týmy) mohou dělat chyby (formulace chybných závěrů z dat; zanedbáni komplexního pohledu na danou problematiku), případně i záměrně zkreslovat, aby dosáhli svého. Ale proto máme vědu, kde jsou odborníci z jiných institucí, firem a států, kteří na chyby a nedostatky cizích výzkumů docela rádi poukážou.
Věda má kontrolní mechanismy, které jsou stále efektivnější při odhalování podvodů a problémů. Věda stálým bádáním je schopná svá stanoviska upravovat, měnit a rozšiřovat o další poznání, a tak i vyvracet své v předchozí závěry.
V tomto smyslu, důvěryhodná je pochybující a neustále ověřující věda, nikoliv osvícení jednotlivci odhalující zatajovanou „pravdu“ (tj. svůj názor) před světem. Úplným základem, pro každého člověka, je rozlišování mezi hypotézami (vymyšlené) a teoriemi (ověřené). Obojí může být výsledkem výzkumu! Ale také, jak to dělají vědci, pojďme zpochybňovat a číst okolnosti. Třeba přijdeme na to, že některé výzkumy jsou jen hlouposti, jako náš příklad s vypařováním vody.