Názory a Domněnky

Články o vědě uvádíme proto, abychom si uvědomili jak věda funguje a na jakých principech stojí. Čím přispívá a s čím nepomůže.

Věda je z principu široce kolektivní záležitost, protože musí docházet k nezávislému ověřování dosavadních poznatků. Ustavičná kritika. To neznamená, že bychom její základní principy nemohli použít. Každý člověk se učí, hledá funkční postupy (jak se mít subjektivně lépe) a věříme, že každý má zájem na efektivnosti svých postupů.

Příklady

Uvedeme to na příkladu příliš konkrétním, ale stejně tak byste ho mohli přetvořit v příklady bližší vašemu životu: Je zásadní rozdíl stavět pět let dům, který vydrží dvacet let a budete v něm topit i v létě, když můžete za dva roky postavit dům na celé století, kde budete přitápět jen v největších mrazech.

Velký pozor, nemluvíme o výstavbě domů nebo výzkumu v oboru stavitelství, ale o způsobu přemýšlení a ŽITÍ, které umožňují tento kvalitativní skok.

Stejně tak je rozdíl, jak ve střední Evropě sháníte jídlo. V létě nebo zimě? Můžete měnit v obchodě, žebrat po domech nebo si ho obstarávat třeba “tradičně” v lese.

Nehodnotíme, žádná možnost není lepší nebo horší. Vždycky záleží, o co vám jde. Jestli chcete trávit čas v přírodě, bude pro vás zajímavá volba poslední, nebo zahradničení. Pokud chcete pracovat v nějakém řemesle nebo službách, bude pro vás zajímavý první způsob, ten poslední by vás stál příliš mnoho času.

Objektivita

Tady je věda: neříká co je špatně nebo dobře. Nehodnotí. Říká jak věci jsou a jak mezi sebou souvisí. Pochybuje a zkouší. Poznává souvislosti a označuje nepravdy. Co je reálné bere a co je neplatné odmítá. Stále zpochybňuje a kontroluje. Samozřejmě do míry současného poznání.

Učení se od zvířat, přírody nebo tradičních kultur, je stejně ne/vědecké jako jakékoliv jiné poznávání. Buď si sprostě jen vytváříme domněnky letmým pohledem a prázdné postupy kopírováním viděného; nebo pečlivě pozorujeme, hledáme souvislosti… ale pak jde vlastně téměř o vědecké bádání, chybí jen stejně zaměření oponenti a kritici.

Vzpomínám si například jedné paní domácí, která při vaření vždycky dělala takové zvláštní gesto, pohyb při krájení. Při dotazu proč, byla její odpověď, že se to tak dělá. Dělala to její matka podle její matky (babičky), takže to tak dělá také. Přišlo mi to zvláštní, tak jsem se při nejbližší příležitosti zeptal té babičky. Odpověď všechny pobavila. Dělala to tak, protože ji (chronicky) bolela ruka a tak si upravila pohyb, aby se bolesti vyhnula. Takže pro ni ten zvláštní pohyb měl velký význam, pro všechny ostatní to bylo zbytečné gesto, o kterém se ovšem domnívaly, že je důležité, protože to tak vždycky viděly.

Domněnky a Názory

Jakmile máte nějaké představy, třebaže z přímého pozorování, bez ověření souvislostí a kladení si otázek po souvislostech, tvoříte si domněnky. Domníváte se, že věci jsou tak, jak jste je (z části) zahlédli. Možná si k tomu najdete i nějaké odůvodnění.

Kdybyste domněnky správně formulovali, mohly by z nich být hypotézy k ověření (třeba dalším pozorováním). Ale abyste viděli věci jako skutečně jsou, musíte se na ně podívat i z jiných úhlů, zpochybňovat, ptát se…

Podobně s názory. To co věda rozpozná je (do maximální míry) objektivní věc, to jaký na to zaujmete názor je vaše subjektivní věc. Záleží jen na velikosti vašeho poznání, nakolik je realita a váš názor v souladu. Ale určitě nikoliv automaticky, názory ani domněnky, nejsou odrazem reality, nýbrž jen vlastního vidění, nakolik nejsou podloženy daty. Prostě bez dat, porovnávání a hledání není poznání, jen domněnky a názory. A ty, nakolik můžou být dobré, naopak můžou být i velmi nebezpečné.

Líbí se Vám? Sdílejte:
KONTEMPLACE