Bavíme se o koučích, psycholozích a terapeutech, přitom mezi nimi nevnímáme rozdíly. Chceme jít k těm, kteří jsou odborníci a pomůžou nám, neohrozí nás a nebudou jen výběrčími poplatků se znalostí nanejvýš marketingu a manipulace.
Rozlišení ale nebývá jednoduché, protože stojí na tom, co konkrétního očekáváme a potřebujeme. Protože po klempíři budete chtít něco jiného než po obkladači nebo elektrikáři; ikdyž všichni pracují na stejné stavbě.
První kritérium je odbornost. Podle toho co potřebujeme sháníme odborníka. Nabízíme tedy přehled vybraných profesí se zjednodušeným přehledem jejich zaměření. Navíc jsme vypočítali, jaké nároky jsou na člověka, než se odborníkem vůbec stane.
Různé kvality
Další otázkou je, jestli mají oslovení odborníci i další kvality. I s mnoha diplomy a znalostmi může být manipulátorem bezohledně sahající především po penězích. To už je třeba zvažovat chování, přístup a projevy každého, za kým jdeme tzv. “pro radu” či pomoc.
Kritérium vzdělání, praxe nebo i počtu následovníků není vůbec spolehlivé. Vždy musíte sami sledovat, hodnotit a nenechat se strhnout vybranými slovy do podrůčí “odborníka”. Na druhou stranu, ze sebe šikovnějšího Pepy, který umí naslouchat, se odborník na duševní pochody nestane za víkend.
Nenechte se nalákat na počet obsloužených klientů nebo odpracovaných hodin. Žádné z těch čísel nehovoří o kvalitě odvedené práce. Když svou práci člověk nedělá správě, tak ani po roce praxe (cca 2.000 hodin!) z něj nebude dobrý obkladač/zedník, a to práce s duší je mnohonásobně složitější.
Kvalitní odborníci
Aby hodiny praxe něco kvalitativně znamenaly, musí se odehrávat pod supervizí. To je vedení někým už zkušeným, od koho se nováček učí, s kým konzultuje a kdo mu pomáhá vše prakticky uchopit a používat.
Dalším ukazatelem může být členství v profesní organizace, kde si organizace své členy hlídá co do kvality. Takový odborník pak musí dodržovat etický kodex, který si sami můžete prolistovat na internetu a svého terapeuta kontrolovat. Případně podat podnět jeho organizaci, která jej v případě nedodržování kvality varuje nebo i vyloučí. Jenže pozor, jsou organizace, které sice své vzdělance zastřešují, ale proti šarlatánským praktikám některých svých členů nedělají vůbec nic (např. ICF si své kouče nehlídá, alespoň ne v ČR).
Tady bychom ještě zvlášť upozornili, že psychologové nemusí do žádné organizace patřit, nikdo jejich práci nemusí kontrolovat a své nabité znalosti bohužel mohou zneužívat pro své záměry. Nikdo je titulů nezbaví, když budou podvádět a manipulovat své klienty. Podobně jako v autoservisu, musíte si kvalitu práce pohlídat.
Odborníci Psychiatři
Odborníci z psychiatrie jsou lékaři, kteří dále studovali a akreditovali se. Celkem minimálně 12.300 hodin studia (s přezkoušením znalostí) a praxe (pod dohledem zkušených).
Jejich úkolem je rozpoznávání a léčení duševních nemocí. Pracují do značné míry na fyzické úrovni. Kontrola poškození mozku a nervů, laboratorní testy hladiny různých látek v těle apod. Od toho se pak odvíjí léčba, kterou ordinují. Ta jen v jejich případě je především podáváním různých preparátů (prášků), které v těle člověka pomáhají nastolit harmonii a obnovit funkčnost. Podrobněji nám to vysvětluje Anna Petříková.
Odborníci Psychologové
Psychologové jsou absolventi úplného vysokoškolského studia, tj. minálně 6.000 hodin studia (s přezkoušením znalostí) a nějaká praxe. Etická a kvalitativní kontrola je jen dobrovolná!
Odborníci v psychologii mají přehled o principech a souvislostech, jak funguje lidská duše. Jak člověk vnímá a co může jeho vnímání zkreslovat, jak to pak může souviset s chováním. Jak se můžou promítat různé události do života… Na druhou stranu bez dalšího vzdělávání může dělat jen základní diagnostiku a poradenství.
Klinický psycholog
Je vystudovaným psychologem jako výše, ale k tomu dále studoval a akreditoval se, zjednodušeně pro odbornou práci v nemocnici. Dohromady je to nejméně 18.300 hodin studia (s přezkoušením znalostí) a praxe (pod dohledem zkušených). Je skutečným odborníkem na duševní nemoci a duševní zdraví.
Psychoterapeuti
Psychoterapeut nemusí být vystudovaným psychologem, ale je absolventem vysokoškolského studia netechnického směru (tj. minálně 6.000 hodin studia s přezkoušením znalostí), který navíc absolvuje psychoterapeutický výcvik (tj. 1.500 hodin), ve kterém prochází sebezkušenostní částí, studiem teorie a vlastní praxí (pod dohledme zkušených), zkouškami znalostí a celkových kompetencí k vykonávání profese. Odborníci tohoto směru se sdružují (nikoliv povinně) v české asociaci a dodržují etický kodex.
Psychoterapeuti umí naslouchat a používají metody postavené na ověřených principech psychologie, se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí. Je schopen pomáhat lidem s řešením jejich více i méně běžných problémů, ale i s komplexní změnou v jejich životech.
Terapeut
Samozřejmě máme psychoterapeuty odborníky (viz. výše). Nebo to mohou být studovaní ergoterapeuti a adiktologové (zdravotnictví), studovaní arteterapeuti a sociální pedagogové… ale taky to může být Kačena s hbitým jazykem, bez sebereflexe a s dobrou propagací, která za velké peníze nenabízí žádnou hodnotu.
Terapeut ani kouč (viz. níže) není nijak chráněné označení. Jako terapeut se může propagovat každý poradce, bez jakéhokoliv vzdělání, jen se živnostenským listem. V jakých oborech a co pak bude říkat je jen na něm. Nicméně většinou rádi uvádějí absolvování různých seberozvojových kurzů a zážitkových pobytů.
Ale posuďte to sami. Chceme, aby nám dělal doma plynové přípojky Karel, který byl už šest víkendů na exkurzi na stavbě v sousedním velkoměstě? Chceme aby se nám v hlavě a do života dostával přímý vliv lidí, kteří strávili desítky (nanejvýš stovky) hodin sebevzděláváním?
počet hodin k získání odborné kvalifikace
(teorie i praxe pod supervizí):
psychiatr = 12.300
klinický psycholog = 18.300
psychoterapeut = 7.500
psycholog = 6.000
kouč = 120
terapeut, mentor = 0
víkendový kurz = 16-20h
Kouč a Mentor
Nejčastěji se v poslední době setkáváme s různými kouči. Koučem se člověk stane například po 120 hodinovém kurzu akreditovaném ministerstvem školství.
Odborníci v koučingu pomocí otázek rozkrývají různé pohledy, pomáhají klientovi prohloubit jejich uvědomění (co vlastně chci, na čem mi záleží, co naopak vůbec nechci, …) a podporují je při nacházení vlastních zdrojů k realizaci vybraných záměrů a cílů. Kouč neprovádí anamnézu ani diagnózu! Klientovi neradí, nic nedoporučuje ani neschvaluje, nic mu nepodsouvá ani ho nikam nesměřuje – neovlivňuje klienta svým postojem. U kouče je důležitá absolutní důvěra v klienta, v jeho celistvost a v jeho schopnost najít vlastní řešení.
Kouč by vám kladením otázek pomohl vybrat třeba studijní obor, uvědomit si, co chcete a tím vás i namotivovat k realizaci.
Hodně blízkou a zaměňovanou funkcí je mentor, možná by se dalo říct i supervizor. To je člověk z nějakého oboru, ve kterém má početné zkušenosti a úspěchy a vás jako nováčka si v tomto oboru vezme pod svá křídla, abyste se od něj mohli učit. Předává vám své oborové know-how. Takže ten radí, vysvětluje, doporučuje, vymlouvá prostě přímo ovlivňuje. Ale to výlučně ve svém oboru.
Je to třeba zedník před důchodem, který zaučuje a ukazuje triky svému učni. Nebo třeba markeťák, obchodník mladšímu kolegovi.
Opatrnost a rozvahu
Závěrem nemůžeme říct, že by vzdělaný odborník byl vždycky ten perfektní a bezrizikový. Jsou i takoví, kteří své postavení zneužívají a jistotu kvality asi nemáme. Nicméně šance je o dost větší, než když jdema za nějakým guru. Sledujete, jak se propagují? Používají manipulativní techniky aby své služby prodali nebo nabídli? Jak se celkově prezentují?
Nenechte sebou manipulovat, marketingové triky jsou pořád triky. Co vyhlídnutý “odborník” skutečně nabízí? Jaká je jeho odbornost a hloubka? Kdo ji prověřil? Fanoušci nebo jiní odborníci?
Samozřejmě obráceně, posezení a pokec u piva s rozumnými lidmi může působit velmi pozitivně na duševní zdraví i celý životní vývoj zůčastněných. Netřeba hned na všechno odborníky. Varujeme jen před těmi, kteří se za ně vydávají.
Závěrem, zmiňované odbornosti mají duševní-psychologické znalosti a dovednosti, nikoliv duchovní-spirituální. Pokud se tedy ohlížíte po nějakém doprovázejícím, mystikovi, šamanovi nebo podobně; jejich kvality mají jiné měřítka ale v zásadě i podobné rizika. Buďte opatrní.