Meditace a chůze

Chůze pomáhá kultivovat vnímání těla a tělesných vjemů, které přichází s každým krokem. Meditace při chůzi je jednou z cest, která se opravdu osvědčila. Přirozené tempo poklidné chůze pomáhá propojovat tělo, srdce a mysl v jednom rytmickém pohybu.

Začněme zjednodušeným způsobem. Vyberte si klidné místo, kde se můžete proházet v délce tak 10-30 kroků, nejlépe naboso. Na začátku úseku se nejprve zastavte a vnímejte své tělo. Jeho váhu, tlak v chodidlech, svaly které vás drží.

První kroky jděte pomalejším tempem než obvykle. Pozornost věnujte vjemům z chodidel a nohou. Cítíte těžkost, lehkost, tlaky, brnění, bolest nebo energii? Na tomto základě se můžete naučit soustředit na své pocity a dát pevnější základ své pozornosti.

Účelem meditace v chůzi není jít na procházku (někam se dostat), ale vědomě prožívat tělesné vjemy, které při chůzi vznikají. Toto soustředěné vnímání nám pomáhá být v přítomnosti, aniž bychom museli přemýšlet o tom, kam jdeme. To neznamená, že meditace chůzí nejde dělat kdekoliv. I na procházce můžete nechat své smysly bdít jako při popisovaném cvičení, zažívat okamžik za okamžikem.

Věnujte pozornost pocitům svého těla. Při zvedání nohou i pokládání zpět na zem. Plně vnímejte pohyb každého svalu vašich nohou při přirozeném ale uvolněném pohybu. Na konci cesty se zkuste na chvíli zastavit. Vnímejte své tělo, vzpřímené a bez pohybu. Mějte otevřené všechny smysly. Pomalu a pozorně se otočte, abyste mohli pokračovat cestou zpět. Než se znovu rozejdete, udělejte si krátkou přestávku, abyste se zkoncentrovali. Během těchto malých přestávek si můžete zavřít oči pro lepší soustředění.

Další výzvy

Je přirozené, že během chůze mysl utíká a hledá jiná témata než samotnou chůzi. Může se stát, že začnete přemýšlet nad budoucností, promítat si vzpomínky, fantazírovat nad možnostmi nebo dokonce posuzovat svůj vlastní výkon. Od toho nám má pomoci (pro začátek) ta krátká trasa s omezeným ruchem. Nicméně, když si všimnete, že nejste koncentrovaní na chůzi, obraťte svou pozornost zpět k dalšímu kroku. Bez ohledu na to, jak dlouho jste byli myšlenkami pryč, vždy se můžete vrátit do přítomnosti, zpět k dalšímu kroku. Je možné, že si všimnete, jak se vaše tempo mění. Při některých rychlostech pro vás může být snazší soustředit se na celý proces meditace v chůzi.

Po své tréninkové cestě budete chodit sem a tam, daleko nedojdete, ale budete se znovu vracet do přítomnosti. Do života, který se odehrává jen tady a teď. Jak říká Thich Nhat Hanh: „Zázrakem není chodit po vodě. Je to chodit po této zemi s vědomou přítomností.“

Když se objeví silné emoce (např. pocit strachu, úcty nebo úžasu nad krásou nebo vlna smutku), je dobré zastavit a přiznat si je. Zůstaňte v klidu a nechte své vědomí přijmout to, co ve vás je. Strachu, bázni nebo smutku můžete věnovat potřebný prostor. Když překvapení z nečekaných emocí trochu odezní, vraťte se k chůzi s jasnou a přítomnou pozorností. Kdyby síla emocí nepolevovala, můžete přerušit cvičení a věnovat se možným příčinám a problémům, které za emocemi stojí.

Když máte silnou tendenci nechat se unést z přítomnosti do pobíhajících myšlenek, je důležité se za to neodsuzovat. Pokaždé, když se vracíte z tohoto “unesení” do přítomnosti, úspěšně procvičujete. Zkuste si přitom všímat drobných rozdílů mezi stavem před a po této situaci. Jaké je to být v proudu myšlenek a jaké být ponořen do vnímání přítomnosti?

Rozšíření chůze

Sledování vlastního dechu, zvuků a obrazů z okolí by nemělo být neřízené. Účelem meditace v chůzi je uklidnit mysl a kultivovat uvědomování si přítomnosti v těle. Existuje mnoho způsobů, jak toto cvičit. Pokud vám k tomuto cíli pomáhá sledování dechu, pak je to v pořádku. Pokud vám pomáhá k “bytí v přítomnosti” také otevření vašich smyslů (vnímání obrazů, vůní, zvuků,… ), pak je to také v pořádku. Když máte pocit, že do vašeho vnímání chůze zasahují další vjemy, zahrněte je do své pozornosti. Jsou-li silné, klidně je nechte vstoupit do popředí dokud nezeslábnou. Poté se vraťte k původnímu cvičení meditace v chůzi.

K uklidnění mysli a upevnění své pozornosti můžete také použít slovní příkaz, např. “zvedni” nebo “vykroč”, nebo zkuste využít pravidelnosti svého dechu. Zkoušejte a hledejte cestu, jak se v chůzi nejlépe dostávat k vědomí, klidu a přítomnosti.

Až budete cvičení poněkolikáté opakovat, zkuste chodit po různém povrchu. Písek, hlína, oblázky, bahno, jehličí… Případně můžete vyzkoušet některou z bosých stezek.

Tento článek byl inspirován pracemi
Katrine Annesdatter-Madsen a Tara Brach.

Líbí se Vám? Sdílejte: