Pomoc lanem

Znáte ten pocit, kdy si říkáte: “Hmm ten člověk asi potřebuje pomoc“, ale nakonec si vymyslíte důvod, proč to neudělat? Například k tomu nemáte ty správné kompetence či znalosti. V těch horších případech spěcháte, nebo spoléháte, že pomohou jiní. Pak jsou i chvíle, kde je už na první pohled jasné, že se situací daného člověka vy nic neuděláte.

Tak třeba my jsme jeli o víkendu na výlet. Zrovna nám začaly podkluzovat kola na zaváté silnici, když jsme si všimli dvou aut, které to ze silnice vyhodilo do pole. Obě posádky se snažily vytlačit svá auta z hlubokého sněhu zpět na vozovku. Marně.

Překvapilo mě, s jakou samozřejmostí partner zastavil, abychom jim pomohli. Z logiky věci totiž nebylo jak. Disponujeme jen drobnou Ibizou, s daleko menším výkonem, než měla obě zapadlá auta. Těžko by některé z nich vytáhla.

Pohledy zmrzlých, zapadlých řidičů, prozrazovaly stejný názor. Mezi námi, náš prcek byl na rozdíl od těch nadupaných bouráků na silnici, a ne v závěji.

Přesto jsme v kufru vezli něco, co neměl široko daleko nikdo, lano. Ano, paradox tomu tak chtěl, aby nejmenší auto v okolí disponovalo něčím, co samo nejspíš nikdy nepoužije. Pak už stačila jen síla SUV, které zastavilo hned po nás, spojení rad starších a energie mladších, abychom auta ze šlamastiky vytáhli.

Poučení v závěru může být hned několik. Například jak by zazpíval pan Werich… ten umí to a ta zas tohle a všichni dohromady uděláme moc…

Já bych v tom však viděla jedno, neváhejme nabídnout druhým pomoc, protože nikdy nevíme, jestli zrovna my nemáme ten kousek lana, které druzí potřebují.

Líbí se Vám? Sdílejte: