Co má společného minimalismus a kontemplace? Většinu by snad ani nenapadlo tyto pojmy a jejich obsahy dát do souvislosti. Pojďme se podívat nejprve na definici minimalismu a pak na tu souvislost.
Minimalismus
Minimalismus je v prvé řadě znám jako umělecký směr. Ten na mysli nemáme. V našem významu to je také životní styl. Ale v podstatě se dají definovat stejně. Jak čteme na wikipedii: “Odstranění všeho nepodstatného umožňuje divákovi, posluchači nebo čtenáři intenzivně vnímat základní a důležité složky díla,” jen si místo díla dosaďte život a místo konzumenta aktivně zúčastněného člověka.
V tomto přístupu se člověk zbavuje všeho, co nepotřebuje, ať je to v jeho domácnosti nebo hlavě (to do listě, počítači,…). V tomto ohledu je to dosti univerzální směr. Co je pro řemeslníka nezbytná věc obživy, je pro jiného naprosto nepotřebná věc. Jeden pro životní pohodu nutně potřebuje sbírat známky, jiný potřebuje nad pohovkou obraz a někdo prázdnou stěnou.
Věci které nemáme, nám nezabírají místo a darujeme-li je dál, mohou udělat něco dobrého. Obdobně tak myšlenky nebo úkoly. Ty které necháme být protože nejsou důležité pro naši životní cestu nám ulehčí a uvolní prostor pro to skutečně důležité.
Otázky
Teď je ovšem zásadní otázka, co je pro nás důležité? Kam směřujeme a čeho chceme dosáhnout? Jaké je naše povolání? To jsou velké otázky lidského sebepoznání.
Ať už vezmeme kontemplaci jako cíl (patření na Boha) nebo jako prostředek ke spojení s Bohem, vždycky nám budou nepotřebné záležitosti, věci a starosti zaclánět a vadit. Všechno to co rozptyluje naši pozornost musíme uklidit nebo se toho zbavit a pak s čistým zorným polem můžeme patřit tam, kam chceme.
Návrat
Zkušenější z nás, kteří se vrací po/v kontemplaci do činorodého života, znají ten pocit oproštění se od starostí. Pocit klidu a pohody; poznání, že nepotřebujeme vlastnit, ovládat nebo se strachovat. Tak nás kontemplace mění a sama obrací k čistému a prostému základu, kterému říkáme minimalismus.