Mindfulness se překládá do češtiny několika způsoby, každý zdůrazňuje jiný její aspekt: uvědomění, všímavost, pozornost, bdělost, vědomé pozorování…
Původ Mindfulness
Původní pojem mindfulness se objevuje v sedmdesátých letech minulého století jako součást léčebného programu pro snižování stresu “Mindfulness-based stress reduction”. Založil jej na lékařské fakultě univerzity v Massachusetts doktor Jon Kabat-Zinn.
Cílem programu bylo a je pomáhat lidem zvládat stresující podněty a projevy dlouhodobého stresu, úzkosti, depresí a vyčerpání. To je důležité mít na mysli, jelikož tímto zaměřením se liší od jiných, třeba náboženských a spirituálních procesů, které jsou jinak velmi podobné nebo totožné.
Základní techniky pro rozvoj bdělé pozornosti (mindfulness) jsou odvozené z tradičních meditačních praktik. Neurovědec Richard Davidson a Jon Kabat-Zinn jako jedni z prvních vědecky dokázali, že praktikování těchto technik pozitivně ovlivňuje fungování lidského mozku a vytváří měřitelné a trvalé změny.
Samotný léčebný program je nenáboženský, bez ezoteriky a zcela sekulární, ale přesto čerpá z budhistické tradice, filosofie, meditace a teorie lidské mysli.
Obsah Mindfulness
Obsahem léčebného programu Mindfulness (česky též všímavosti nebo bdělé pozornosti) je schopnost neztrácet se v myšlenkách, ale naplno prožívat, co se děje právě teď, v přítomnosti. S otevřeností k realitě (skutečnosti) a bez posuzování či zbytečného hodnocení. Díky zakotvení v přítomnosti je člověk schopen lépe zvládat náročné situace a cítit se spokojeněji. Většina strachů přichází z myšlenek na budoucnost a trápení zase z dříve prožitých událostí. Při zakotvení v přítomnosti nás tyto stresy mohou do značné míry minout.
Kabat-Zinn uvádí, že mindfulness je záměrný způsob udržování pozornosti v přítomném okamžiku oproštěný od hodnocení. Obdobně Linehan definuje všímavost jako záměrný proces pozorování, podílení se na skutečnosti a její popisování, a to bez hodnocení, se zaměřením na přítomnost.
I další autoři (např. dále v textu) se shodují, že “všímavost”, tedy mindfulness, je spojená se zaměřením pozornosti na přítomný okamžik. A to s omezením přemýšlení v pojmech (nekonceptuálním pozorováním), s důkladným uvědomováním si toho, co přichází a co pozorujeme. Toto je v zásadě možné jen s postojem otevřenosti, nehodnocení, bez lpění a usilování. Díky tomuto nastavení mysli se naplňuje terapeutický proces a dochází ke zlepšování duševního stavu člověka.
– Přítomnost
Brown s Ryanem definují mindfulness jako stav, ve kterém je člověk pozorný a uvědomuje si to, co se děje v právě přítomném okamžiku. Oproti tomu je lidská mysl přirozeně toulavá a jako taková je nešťastná, tvrdí psychologové Killingsworth a Gilbert. Podle nich skoro polovinu času každého dne myslíme na něco jiného, než co právě děláme. V takových chvílích pak neumíme být spokojeni, spíše naopak. Navíc s naší nespokojeností také klesá výkon a soustředěnost.
Ve stavu uvědomělé pozornosti především prostě sledujeme co vnímají naše smysly, jaké myšlenky nás při tom napadají, jaké emoce při tom prožíváme. Ale také jak vnímáme vlastní tělo a jak všechny tyto prožitky spolu souvisí. Také jak je přítomnost propojená se vzpomínkami na minulost a očekávání budoucnosti. Hlavní těžiště zůstává v přítomnosti.
– Posuzování
Bdělá pozornost se opakovaně vrací k tomu, co právě prožíváme. Trpělivě, “přátelsky” a se zájmem. Události spíše příjemné si tak můžeme intenzivně prožít, ale bez snahy o jejich zadržení či bažení po dalších příjemných prožitcích. Nepříjemné události obdobně nevyhledáváme, ale pokud se dějí, nevyhýbáme se jim a prostě je necháme, aby byly prožity. To samozřejmě neznamená nechat je bez patřičné reakce. Události, které se nám dějí nehodnotíme, ale prožíváme je tak, jak se nabízejí a jaké jsou.
Události ani věci nehodnotíme jako dobré či zlé nebo správné a špatné. Baer tvrdí, že “všímavost” je nehodnotící pozorování probíhajícího proudu vnitřních a vnějších podnětů tak, jak vyvstávají. Jinými slovy je mindfulness proces plného prožívání přítomnosti, při kterém také zvládáme své emoce a zachováváme si odstup od posuzujících myšlenek.
– Odstup
Bdělá pozornost spojená s postojem, který není explicitně hodnotící, umožňuje získat přiměřený odstupu od emočně nabitých událostí. Spolu s odstupem dokážeme také postupně odlišit sebe sama od svých pocitů a dále od obsahu svých představ a myšlenek (člověk není svými myšlenkami, emocemi…). Odstup sám je ochranou před stresem a také umožňuje, abychom na události, myšlenky a pocity reagovali uvědoměle, tedy ne neefektivními naučenými vzorci chování.
Všímavost cíleně vytváří prostor mezi podnětem a reakcí na něj. Díky tomu nám umožňuje najít vhodnější reakci na situace, což se nejlépe projevuje v situacích stresujících. Postupně se můžete osvobodit od navyklých reakcí, které nás udržují ve stresu.
Kontemplace
Zjednodušeně můžeme Mindfulness popsat jako uvědomování si, co se děje uvnitř nás i kolem nás v každém přítomném okamžiku, bez hodnocení, ale zato s lehkostí a přirozeným zájmem. Obdobně popisuje Richard Rohr kontemplaci:
“Bezprostřední a nezprostředkovaný kontakt s přítomným okamžikem je tou nejkratší cestou ke spojení s Bohem; nahá a neduální přítomnost neblokovaná obrannými mechanismy je tou nejlepší příležitostí k setkání se Skutečnou přítomností.“
Nakonec je to vcelku jednoduchý rozdíl. Mindfulness se zaměřuje na zvládání stresu, negativních emocí a dalších nepříjemných či obtěžujících psychických stavů a procesů. K tomu používá soustředění se na přítomnost, uvědomělé a bdělé pozorování.
Naproti tomu Kontemplace, jak vystihuje Richard, má tutéž bdělou pozornost za své nejlepší východiska k setkání se s Bohem. Takže stejná východiska jsou jednou použita k duševní terapii a v případě kontemplace k otevření se setkání s Bohem.
Otevření se tomu, co se v nás a kolem nás děje, bez posuzování či hodnocení, je jedno ze základních východisek kontemplace. Když si neschováme za vlastní předsudky boží dotek a můžeme se s ním snadněji setkat.
A především, na rozdíl od Boha, my žijeme a jsme pouze v přítomnosti, všechno ostatní je jen představa budoucnosti nebo vzpomínka. Boha můžeme potkat jen v přítomném okamžiku, který v kontemplaci nazíráme.
Kdo má možnosti a chuť může se z psychoterapeutického mindfulness přiučit a nabyté zkušenosti a vědomosti pak zúročit v cestě kontemplace.