Cesty k Bohu

Cesty k Bohu rozumíme proces, který umožňuje věřícímu opakovaně vstupovat do Boží přítomnosti. Cesty, díky které dokáže věřící Boha dobře vnímat, naslouchat mu, prostě dostatečně se Bohu otevřít. Případně až k dosáhnutí “sjednocení” s Bohem (což ale je dar, nikoliv odpracovaná zásluha). Věřící tuto svou cestu vnímá jako důležitou a smysluplnou, v psychologické rovině mu pomáhá v sebepotvrzení.

Je velmi důležité si uvědomit, že se jako lidské bytosti navzájem lišíme a jako takoví jsme citliví a připravení k užívání různých cest k Bohu. Navíc se citlivost a vhodnost těchto cest a způsobů mezi sebou může kombinovat a v čase měnit. Třeba s věkem nebo zkušenostmi.

Nedá se říct, že by jedna cesta (nebo kombinace cest) byla správnější nebo jiná horší. Důležité je, že rozlišujeme a držíme se toho, co nás osobně táhne a spojuje s Bohem. Každý jdeme po své osobní cestě a máme různé způsoby prožívání svého vztahu k Bohu.

Důležité pro rozlišování vhodné vlastní cesty jsou kritéria: Pomáhá mi to napojit se na Boha a zůstat s ním ve spojení? Je to pro mě životodárné? Jsem otevřený vlastní proměně a obohacení?, tj. neuzavírá mě to jen do vlastní představy “co je správné”?

Nehledejte jablka na hrušni. Každý strom má nést své ovoce.

Rozumové bádání

Cesty rozumového bádání jsou vlastní lidem, kteří rádi poznávají, systematicky studují a snaží se překračováním tradičního myšlení lépe porozumět Bohu.
Věřící tohoto zaměření se cítí být Bohu nejblíže, když o něm zjišťují něco nového, zpravidla tedy při studiích odpovídajících textů. Mají rádi rozhovory nad duchovními skutečnostmi a nad myšlenkami o Bohu více, než sdílení pocitů a zkušeností.

Mystické hledání

Cesty mystického hledání jsou lemované praktikami, které mají zpravidla své učitele (mistry) a jsou generacemi prověřené. Jedná se třeba např. o “ježíšovu modlitbu”, křesťanskou meditaci, kontemplaci aj.
Věřící mystického zaměření cítí Boží přítomnost nejlépe při kontemplativních nebo asketických cvičeních, které mohou praktikovat jak individuálně, tak společně.

Osobní zbožnost

Cesta osobní zbožnosti je cesta intenzivního vztahu s Bohem, zpravidla obestoupena tichem a samotou.
Věřící cítí nejlépe Boží přítomnost o samotě, když se na něj můžou v klidu soustředit. Takoví vyhledávají ticho a krásy přírody; v nich dokáží silně vnímat Boha v intimitě svého srdce.

Zvláštní charisma

Cesta zvláštních charismat je plněna mocnými činy a speciálními kontakty s duchovním světem.
Věřící vnímají Boží působení nejlépe přes velké Boží skutky (zázraky) a lidi obdařené zvláštní mocí. Vyhledávají příležitosti k setkání s osobnostmi, především skrze ty, přes které (podle nich) promlouvá Bůh.

Správné jednání

Cesty správného jednání zpravidla respektují realitu světa a vnímají jeho prostupování Bohem. Stěžejní jsou činy a skutky vůči druhým, případně dodržování pravidel.
Věřící této cesty se cítí Bohu blízko, když proměňují svět (společnost) podle božího obrazu, když s Bohem a druhými spolupracují. Rádi se zapojují do sociálních aktivit a služby. Je pro ně důležité správné chování a dodržování pravidel, ale nedokáží pasivně přihlížet nespravedlnosti a bezpráví.

Posvátný ritus

Cesta posvátného ritu významně dualisticky rozděluje svět na posvátný a profánní. Věřící tohoto zaměření mají rádi obřady, tradice, posvátné předměty (devocionálie, relikvie), tajemnou symboliku a “posvátná” místa.
Lidé této cesty se nejblíže Bohu cítí v kostelích a tam především při účasti na bohoslužbách. Mají rádi řád, důstojné oslavy a prožitky hromadných poutí, modliteb… Mají rádi společenství, kde má každý svou roli, preferují hierarchický model náboženství.

Cesty pro nás?

Můžeme si klást otázky k obsahům jednotlivých cest. Co obsahují a kudy vedou? A můžeme si klást taky otázky osobní, které pomohou vlastnímu sebepoznání, ale také k rozlišování vlastní cesty a následnému seberozvoji:

  • Ke kterým cestám jste nejvíce přitahováni?, kterou jdete?
  • Které cesty vám připadají méně přitažlivé? nebo snad odpudivé? Proč?
  • Jaké obdarování můžete přinášet do vybraných cest?
  • Jaká nebezpečí se skrývají při (silném) upřednostňování některé cesty?
  • Znáte konkrétní lidi, kteří jdou jinou cestou než vy?

Dávejte pozor, abyste neodradili nikoho od jeho cesty, která je pro něj osobní a jedinečná, neboť by to pro něj mohlo být zničující. Ať už je řeč o dětech, hledajících nebo i “pevných” ve víře.

Inspirováno knihou: CANNON, Dale S. Six ways of being religious. 1996. ISBN 0534253326.