Činy s Bohem

Jak jsme opakovali minule, Bůh je všude. Je tedy i stále v naší blízkosti. Můžeme ho zahlédnout ať jsou naše činy jakékoliv, protože nám chce být na blízku. Jestli tomu tak bude záleží jen na nás. Jestli se budeme správně dívat (naslouchat) a jestli se Mu otevřeme, nebo jestli se k němu otočíme zády, budeme ho ignorovat nebo utíkat “od Něj”.

Od povolání k poslání

Člověk povolaný k osobnímu vztahu s Bohem občas dostává naprosto konkrétní úkol, poslání za kterým má jít. Velmi radikální dostal například Abraháma: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu…” V osobním shledání a jmenovité výzvě povolává Mojžíše. Bůh volá a nepovzbuzuje pochybujícího Mojžíše, že všechno dokáže, ale ujišťuje ho: „Já budu s tebou!

Málokdo dostává tak jasné poslání ke svým konání nebo obdobně zřetelné povolání do života. To ovšem neznamená, že nejsme povoláni vůbec. Každý z nás je povolaný k životu a pozvaný ke společenství s Bohem, jen máme větší svobodu volby do toho, co můžeme v tom “božím plánu” dělat.

Činy služby a péče

Cesta k Bohu přes službu druhým v biblické rovině koresponduje s Mt 25,40b: “cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.” Takže v každé službě, pomoci i práci pro druhé (i té za kterou vezmete odměnu Mt 10,10) můžete zahlédnout přítomnost Boží. Cestu k tomu vidíme skrze uvědomění si přítomnosti Boha v každém živém tvoru, jako milosrdný Samaritán. Spojitost můžeme najít také v druhém přikázání: “Miluj svého bližního [stejně] jako sám sebe.” (Lk 10, 27b)

Těmito svými činy, respektive každým svým dobrým jednáním se připodobňujeme k Bohu a stáváme se mu podobnými a bližšími. Ať už pečujeme o zemi: “Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje.” (Dt 11,12a nebo Žl 65,10) nebo se staráme o dobro a růst světa v jakékoliv jiné záležitosti. Bůh pečuje a dává růst, my se svým obdobným konáním k Němu připodobňujeme a přibližujeme. Nebo naopak, svým špatným a lhostejným konáním (hříchem) se mu vzdalujeme.

Studium a bádání

Mezi naše činy můžeme do značné míry počítat taky rozumové bádání. To je o přemýšlení, systematické studiu a obecně snaha porozumět. Boha samozřejmě nemůžeme studovat přímo, ale můžeme to dělat skrze jeho stvoření, protože to je jeho obrazem.

Když poznáváme jak fungují rostliny, jak v lese souvisí všechny ty kořínky, listy a houby s faunou a nebo jak funguje lidské tělo a části atomů ve hvězdách i elektronice… Ta velikost, komplikovanost a provázanost nás vede k úžasu. K úžasu nad tím, jak velký musí být Tvůrce, že něco tak komplexního tvoří a my se můžeme podílet na jeho díle poznáváním a pak dalším využívání těchto poznatků pro blaho sebe, druhých i celého světa.

Líbí se Vám? Sdílejte:
KONTEMPLACE