Spousta z nás chce od Boha kde co. Prosba o malé zázraky u zkoušek, na které jsme se bídně připravovali, chceme dobré počasí na výlet. Náročnější chtějí uzdravení z rozličných nemocí nebo skvělého životního partnera.
Na touze po dobrém, stejně jako na prosbě k Nejvyššímu, zpravidla není nic špatného.
Ale možná vás napadla otázka, jestli po Bohu nechceme příliš mnoho?
Myslím, že tomu tak není. Naopak, většina z nás chce po Bohu příliš málo!
Vzpomeňte, nekonečný Bůh vdechne život člověku. U toho ale nekončí. Přichází na zemi mezi lidi a nabízí jim sám Sebe. Snad v jednom okamžiku v těle; ale stále v každém okamžiku v Duchu.
V takové chvíli, kdy se mi nabízí nejvyšší Bůh sám, jsou zákonitě všechny ostatní věci, prosby i představy menší. A jestli On se nabízí sám, je pošetilé nabídku nepřijímat, nebo se dokonce strachovat, že by jakákoliv vlastní prosba mohla být příliš velká.
Hlavní prosba
1. Ratzingerova věta říká: “Nechtěj od Boha méně, než Ti chce dát!“
Jestli se tedy nabízí sám Bůh, proč chtít jen úspěch u nějaké zkoušky? Proč prosit o životního partnera jen mezi lidmi, když našim partnerem může být především sám Bůh?
Píši proto, abychom si uvědomili, že je důležité předně chtít Boha ve svém životě a teprve potom mají všechny ostatní prosby správný rozměr a smysl.
Chceme-li po Bohu něco, mysleme nejprve na to, že On nechce rozdávat nějaké dary a milosti, ale chce především darovat sám Sebe, a to každému z nás zvlášť milujícím způsobem.
Všechny ostatní dary, které z jeho milosti dostáváme, jsou jen dárečky, které mají každému obdarovanému připomínat toho, kdo je dává.
Dá se říct, že Nekonečný si nás stvořil, aby se nám mohl dát. Jak můžeme být zcela spokojení, dokud nepřijmeme ten dar, pro který jsme byli stvořeni?
Otevírá se otázka, jak může někdo tak omezený, jako člověk, přijmout Neomezeného. Na to se podíváme později.
Základní je totiž chtít přijmout ten Dar!