Realita, jiným slovem skutečnost. Mám za to, že je jen jedna, ale navzdory ohlasům chci své stanovisko trochu objasnit.
Na úvodní stránce našeho webu si můžete přečíst, že kontemplace je “sledování věcí, jaké skutečně jsou”. O něco dále si můžete přečíst, že kontemplace je “uvědomování v poodstoupení”. To jsou dvě důležité navazující záležitosti.
Každý z nás vnímá realitu svým osobitým způsobem. Takto vnímaná realita je čistě subjektivní. Do prostoru vnímání vstupují naše dosavadní zkušenosti, nálady, myšlenky, představy a další činitelé. Pro každého pozorovatele je realita zkreslená jiným způsobem, originálním a pozorovateli vlastním.
Když se sejde více pozorovatelů (aktérů) téže skutečnosti, zjistíme, že do nějaké míry mají pohledy na stejnou záležitost rozdílné, někdy až protichůdné. V tomto úhlu pohledu skutečně existuje tolik realit, kolik je účastníků. Nemůžeme totiž říct, že to, co druhý člověk vnímá, není skutečné. Pro něj je to naprosto skutečné a opravdové!
Pokud se chceme setkat “s celým bytím v jeho opravdovosti”, nemůžeme zůstávat u svého jediného pohledu. Je potřeba setkat se s dalšími účastníky a sdílet své subjektivní “reality”.
Samozřejmě i takové sdílení má své hranice. Tím, že svůj pohled obohatím o další tři nové (rozdílné) pohledy, se dostanu blíže objektivní realitě, ale zároveň bych měl umět s pokorou přiznat, že ji nemohu zcela obsáhnout a tedy že můj pohled či má realita jsou stále omezené.
To, že mé vnímání je a bude vždycky subjektivní, nijak neomezuje objektivní realitu. Ta je jaká je, ačkoliv já ji vidím zkresleně a někdo jiný ji vidí trochu jinak. V kontemplaci jde pak o to, snažit se nahlížet na skutečnost takovou, jaká je, tedy oprostit se co nejvíce od vlastních domněnek, představ či zkušeností. Přistoupit ke skutečnosti jako poprvé, bez před-porozumění. Nakolik je člověku možné poznat tu jednu (objektivní) realitu?